Už v mnoha rozhovorech jsem odpovídala na otázku Co je cílem vaší organizace Zpátky do života?
Prostě tím, že je to návrat zpátky do života. Sice do jiného, ale do života. Ovšem ta naše vize je taková, že si ovdovělý rodič najde partnera nebo partnerku, který/á nebude nahrazovat zemřelého/lou. Bude mít své místo v rodině. A klidně mu/jí děti můžou říkat táto/mámo (záleží na věku dětí). Bude plně respektovat potřeby dětí, bude je brát jako vlastní a zcela zapadne do chodu ovdovělé rodiny a dá jim spoustu důvodů, proč se smát a užívat si zbytku života s láskou.
Že jsme naivní? Tak pokud jste to dočetli až sem, znamená to, že buď takového partnera už máte nebo chcete vědět, jak to udělat.
Nemám recept, ani neznám 10 kroků které udělat, aby takový partner či partnerka přišla
Mým dětem bylo 2 a 5 let. Večery starší dcera proplakala a chtěla moc tátu. Vlastně se mě sama tak 14 dní po manželově pohřbu zeptala, jestli bude mít ještě někdy tátu. To byl pro mě osobně moment, kdy jsem si připustila, že nejde jen o mě, ale hlavně o holky, aby měly v životě to, co jsme si oba s manželem pro ně přály. Hezký vzor vztahu, kde je láska, respekt a chuť žít spolu (ne vedle sebe). To byl úkol pro mě. No jo, ale kde vzít a nekrást, že? Jak říká moje straší dcera, nám druhého tatínka seslal ten první. Prý proto, že se nemohl dívat na to, jak jsme nešťastné a smutné. Je až neuvěřitelné, jak v tom děti mají větší jasno než my dospělí. Dnes tomu věřím i já. Tři měsíce po manželově smrti jsem musela s autem do servisu a jak to chodí, auto si postavilo hlavu a začalo se dost vztekat. Po páté návštěvě servisu jsem dostala pozvání na kávu, ze které byla nakonec večeře. Celý večer jsem mluvila o svém báječném manželovi a o dětech. Ku podivu ho to neodradilo. Po měsíci jsme vymysleli program společně pro děti a po první zatěžkávací čtyřdenní dovolené už vybalil kufry u nás doma.
Ano byl to vabank, ale mně to vyšlo. Netvrdím, že to nechce spoustu kompromisů, které už zkrátka někdy dělat nechcete. Ale vše se dá ustát, pokud máte vedle sebe někoho, kdo bere vaše děti jako vlastní, vás jako tu jedinou a vašemu manželovi upřímně do vesmíru s pokorou děkuje, že dětem dal tolik lásky, kolik mohl v čase mu na tomto světě vyměřeném.
Všechny malichernosti mi můžou být ukradené
Když doma slyším, že holky zavolají „tati!“ je to nejvíc. Jako máma jsem pro ně i pro sebe udělala maximum. Přála bych všem mladým rodičům, kteří žijí ve ztrátě partnera, aby měli tolik štěstí jako já. Aby měli sílu hledat, dívat se kolem sebe a být připravení na okamžik, kdy mohou být opět šťastní. Prostě si dovolit být opět šťastný na své cestě zpátky do života.