Ovdovělý rodič mnohdy zůstává osamělý, bez financí a času na děti

Dvaatřicetiletá Kateřina vždy toužila po velké rodině. Před čtyřmi lety, když se těšila na čtvrtého potomka, se jí však ve vteřině rozpadl svět, když se jednoho rána probudila vedle manžela, který nejevil známky života.

V následujících letech ji potkala řada situací, se kterými se v České republice musí ročně potýkat kolem 25 tisíc ovdovělých rodičů. „Nastala spousta zvratů v přístupu okolí a lidí nejbližších. Výpověď z nájmu bytu byla poslední kapkou. V tu chvíli jsem rezignovala na vše. Prošli jsme si azylovým domem, děti Klokánkem (to když mě odvezli do porodnice), začaly mě dohánět pohledávky a nedořešené záležitosti, které jsem odkládala pro péči o děti. Byla jsem sama,” popisuje Kateřina.

Ovdovělé rodiny navrací zpátky do života Nadační fond Vrba, který na základě svých životních zkušeností založila a vede Petra Glosr Cvrkalová. „Člověk zažívá bolest, strach a v této situaci se navíc musí postarat o řadu věcí,” říká. „V jednatřiceti letech jsem ovdověla. Nelíbilo se mi zjištění, že jsou mladé vdovy i vdovci opomíjenou skupinou ve společnosti, že stát má veliké mezery v pomoci ovdovělým, a proto jsem se s tím snažila něco udělat,” vysvětluje.

Ovdovělý člověk se po úmrtí partnera ocitá v těžké životní situaci, ve které se kromě bolesti, nejistoty a smutku potýká také s řadou povinností. „Je potřeba oddělit dvě roviny, ve kterých ovdovělý bezprostředně v této situaci funguje. Je to rovina praktická – musí dodržet státem stanovené termíny pro vyřízení administrativních záležitostí. Stát není samozřejmě jediný, kdo požaduje dodržení lhůt. Požadavky se doslova valí z banky, pojišťoven a dalších podobných institucí,” přibližuje pro HFC asistentka Nadačního fondu Vrba Kristýna Čermáková. „Druhá rovina je pak emoční. Ovdovělý rodič musí celou situaci vysvětlit dětem, být jim oporu a samozřejmě najít prostor pro vlastní pochopení toho všeho,” dodává.

Role státu

V dlouhodobém horizontu pak celá rodina čelí řadě změn. „Může se jednat například o změnu zaměstnání, protože ovdovělý rodič zjistí, že není schopen skloubit své pracovní nasazení a péči o děti. Velikou kapitolou je nový partner či partnerka,” popisuje Čermáková. Stát v této nelehké době nabízí finanční podporu například ve formě sirotčích důchodů. Vytváří však také tlak rychle vyřešit administrativní kroky a do cesty může stavět i překážky.

Osamělost

Oporu rodina mnohdy těžko hledá i ve svém okolí. Pocitům, které zažívají, málokdo porozumí a dokáže s ovdovělými najít společnou řeč. „Stává se, že ovdovělý rodič investuje opravdu veškerý čas dětem a domácnosti a nemá čas ani myšlenky na svůj soukromý život. Netráví čas s přáteli, nechodí do společnosti, neúčastní se kulturních akcí. Toto všechno může vést k sociálnímu vyloučení ovdovělého rodiče ze společnosti,” doplňuje Čermáková.