Rodiny s dětmi, které přišly o jednoho z rodičů, jsou znevýhodněná a naprosto opomíjená skupina naší společnosti. Jaksi automaticky se předpokládá, že se děti se ztrátou mámy nebo táty a partneři se ztrátou manžela či manželky časem „nějak vyrovnají“. Málokoho ovšem napadne, že tyto rodiny žijí z minuty na minutu úplně jiný život, než na jaký byly doposud zvyklé. Psychická a finanční zátěž často znemožňuje partnerům i dětem vrátit se zpět do života.
Pozůstalý partner zastává náhle v rodině obě role, snaží se dětem vykompenzovat finanční ztrátu a mnohdy právě s ohledem na finanční prostředky a časovou vytíženost nemůže dopřát dětem péči, jakou právě potřebují.
Každá z ovdovělých rodin má svůj specifický příběh. Proto i potřeby pomoci těchto rodin se liší příběh od příběhu.
Vlivem posttraumatických stavů je návrat k plnohodnotnému životu otázkou i několika let. Pomoc příbuzných je sice z morálního pohledu jakousi samozřejmostí, ovšem po čase zatěžuje i jejich fungující rodiny. Proto často nastává jev rozšířené psychické zátěže. Než aby se rodině postihnuté tragédií psychicky ulevilo, přenáší se psychická zátěž na jiné členy rodiny a příbuzné. Navíc to neřeší návrat rodin zpět do života, nýbrž je to učí být závislí na pomoci ostatních. Většinou se tak i paradoxně naruší vztahy v rodině.