Už to máme všichni za sebou. Pro většinu lidí nejkrásnější svátky v roce, pro ovdovělé nováčky emoční strašák a pro ovdovělé, kteří mají za sebou to své „poprvé“ – chvíle s pokorou a klidem v srdci. Osobně si myslím, že jde všem o Vánocích o to, aby viděli opět v očích svých dětí radost a jiskru. Pevně doufám, že se i ve vašich domovech rozzářila spousta prskavek.
Příchod nového roku jsem měla ráda. Jako ryze nadšený a plánovací typ člověka jsem už na přelomu roku držela v rukou diář a značila si události minimálně do konce letních prázdnin včetně všech narozenin, výročí apod.
Začátkem roku 2014 tomu nebylo jinak. Bohužel po smrti mého manžela mi tyto nesmazatelné poznámky v diáři jen připomínaly, jak jsem byla pošetilý plánovač. Od toho roku (ani ne z pověrčivosti, ale právě ze zkušenosti) značím minimum událostí a to obyčejnou a lehce gumovatelnou tužkou.
Na čem se ale vyřádím se zvýrazňovačem, jsou aktivity pro Vrbu. Když jsem si přepisovala různé údaje z loňského diáře, zjistila jsem, kolik dobrých věcí se nám za rok 2018 povedlo a kolik milých, hodných a chápajících lidí a institucí nás podpořilo. Už jen fakt, že díky individuální dotaci Jihomoravského kraje ve výši 100tis. korun jsme konečně mohli s pomocí Autobazaru Vysočina pořídit Vrbě automobil, je výsledkem pochopení našich potřeb. Díky tomu jsme mobilnější po celé republice. S radostí na srdci mohu také konstatovat, že i díky finančním darům bude Vrba s určitostí pomáhat mladý ovdovělým rodinám do listopadu 2019.
Před Štědrým dnem jsem dostala dárek, který jsem se rozhodla rozbalit až pod stromečkem
„Díky tobě, Vrbo, mohla mít moje maminka čas na můj příchod a radovat se ze mě. Děkuji ti za to!“
Ano, naše poslání se mnohým lidem může zdát jako velice smutné až depresivní. Přiznávám, že do značné míry je naše činnost psychicky náročná, ale když držíte v dlani zhmotnění vaší snahy, není lepšího předsevzetí do nadcházejícího roku, než být tu pro druhé, kteří naši pomoc potřebují.